Před pár dny jsem šel po fabrice a koukám na tuto lidovou tvořivost a přemýšlím, co pracovníka vede k tomu, aby sdílel informace tímto způsobem. Máme přece sofistikovaný systém barevného označování.
Že by to byla ta současná doba, že každý může „četovat“ o čem chce, kde chce a jen prostředí webové aplikace omezí to jak chce. Bohužel ve fabrice máme trochu ztížené podmínky jak zamezit ono „JAK CHCE“. Proto naši chataři (čti četaři :-)) předávají tyto krátké tweety na kovové bedny.
Tak, aby bylo jasno:
- barevné značení nepoužíváme proto, aby to bylo designově hezké, ale aby to bylo jednoznačné
- barevný systém používáme proto, aby každý věděl, že se to myslí vážně, že se nejedná o vzkaz Pepovi od Tondy, ale závazná informace pro celou společnost
- A celé se to dělá kvůli možným rizikům, aby se někdo nezmýlil
Jaká jsou možná rizika nesprávné identifikace:
- vadný výrobek se dostane k zákazníkovi a může ohrozit majetek, zdraví a život!
- vadný výrobek ohrozí schopnost dodávek finálního zákazníka
- dojde k záměně výrobků, což představuje mnoho možností dalšího selhání
Když nad tím tak uvažuji, tak než sofistikovaný barevný systém jsme měli vydat:
Pár dobrých rad:
- Každý se nějak jmenuje – dopřej tedy každému výrobku jeho nesmazatelné jméno, které každý pochopí a podle něj jej každý pozná… Také by se to nelíbilo, kdyby tě někdo volal… hej ty, K.rlí.u? Králíku? … když ses Karel a na každém písmenu záleží
- Každý má nějaký status, nějaké vlastnosti a také výrobky si zaslouží svůj status; dbej tedy na to že dobré patří k sobě a zlé daleko od nich s jednoznačným nesmazatelným a standardizovaným určením
A když už jsme u těch barev:
Červená = šrot, nešahat, nebrat, zlikvidovat ať se někdo nepoplete a nepoužije to
Žlutá = pozor, tady je možná něco špatně… nehýbat s tím než se někdo rozhodne
Zelená = tady se už někdo rozhodl, je to v pořádku
Modrá = Buď je to vzorek, nebo něco, co se sleduje, nebo si zaslouží oddělení od všeho ostatního (odchylkové kusy, vzorky, technologické zkoušky)